Na AP také B-25J Mitchell a P-51D Mustang

Do Pardubic se letos chystají i dva „váleční ptáci“ B-25J Mitchell a  P-51D Mustang  francouzské společnosti Société de Développement et de Promotion de l´Aviation (SDPA), sídlící ve věhlasném francouzském centru historického létání, na letišti Cerny v La Ferté-Alais.

Tento konkrétní stroj verze B-25J-35, který provozuje, byl vyroben v srpnu 1945 u  fy. North American v Kansas City. Patří mezi poslední postavené Mitchelly, jejichž produkce dosáhla takřka 10 000 kusů.

 
Letouny B-25C od 82nd Bombardment squadrony, 12th Bomb groupy USAAF, dne 9. 1. 1943 nad Tuniskem ve smíšené formaci s Baltimory Mk.III RAF. (USAAF Photo)

Historie typu sahá do roku 1938, kdy americké armádní letectvo vydalo pro své síly specifikace na střední bombardér. Společnost North American se zapojila prototypy NA-40 a vylepšeným NA-62,  s nímž uspěla a vznikl tak bombardovací stroj, který v letech 1941 – 45 bojoval na všech frontách 2. světové války. Jeho věhlas započal náletem 16 B-25B, startujících 18. 4. 1942 z letadlové lodi Hornet, který dal Japoncům na srozuměnou, že po přepadení základny Pearl Harbour nejsou nedotknutelní ani na vlastním území. Díky adaptabilní celokovové konstrukci, vynikajícím letovým vlastnostem, výkonnostní křivce dvou 14válcových motorů Wright „Cyclone“ série R-2600 o 1 250 kW, se různé verze Mitchellů staly nepostradatelnými jako bombardéry taktické podpory vojsk a útočný prostředek proti nepř. pozemním cílům a plavidlům. Byly nasazeny v Pacifiku, Dálném východě, v severní Africe i Středomoří. V rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu obdrželo nemalý počet strojů britské a sovětské letectvo.

 Nejdéle a nejvíce používaná verze North American NA-108, tedy B-25J, nesla arzenál 11 půlpalcových kulometů. Obvyklý náklad pum činil 1 356 kg. Výroba dodala do roku 1945 celkem 4 318 „jéček“, z nichž 314 strojů, označených jako Mitchell Mk.III putovalo k RAF. Zde od roku 1943 nalezly využití u 2. taktické let. armády (2nd TAF), podílející se na operacích souvisejících s přípravami invaze Spojenců na kontinent, v době vylodění v Normandii i při tatické podpoře armád postupujících do nitra Německa. Jediný z čs. letců, který v sestavě 2. TAF na Mitchellech bojoval, byl střelec F/O Zdeněk Kokeš, který u 226. a 98. squadrony, vykonal v období květen – srpen 1944 celkem 40 operací. Jen za červen vzlétl bojově 11x v rámci podpory spojeneckého vylodění. Na Mitchellech se v letech 1943 – 45 cvičily pro protiponorkovou činnost u 111. Operational Training Unit na Bahamách i budoucí osádky 311. čs. squadrony.

Foto: Čs. osádka ve výcviku u 111. OTU, před britskými Mitchelly Mk.II  v únoru 1944 na základně Oakes Field na Bahamách.
 

Vedle Mitchellů sovětského letectva se na pražské Ruzyni objevil i tento B-25J v americkém číslování 43-27774, který pod jménem „Mercury“ používala pro VIP lety komunikační squadrona Velitelství RAF pro oblast Středozemí a středního Východu.

Stroj, jež letos na AP společnost SDPA představí, má nepřebernou historii uživatelů. Po dodání americkému armádnímu letectvu USAAF, pod číslem 45-8811, již do bojů nezasáhl. Byl upraven jako cvičný bombardér verze TB-25J, avšak další jeho použití není známo. Z uskladnění na základně Davis Montan v červnu 1958 odkupuje stroj za pouhých 1 802 dolarů podnik O. H. Hine/Maricopa Dust & Spray v Arizoně a registruje pod značkou N9621C. Do roku 1970 letoun používali další čtyři majitelé ve státech Texas a Florida. Po dvouleté práci pro A. Rodrigueze v San Juan (Portoriko), létá na Panenských ostrovech a v březnu 1978 je zakoupen na Floridu pro Doan Helicopter Inc. v Daytoně. Harry Doan přelétl stroj na domovské letiště roku 1980 a zahájil jeho kompletní rekonstrukci, která byla završena v únoru 1982. Barevné provedení stroje, které nosí dodnes, připomíná účast 81, 82, 83 a 434 Bombardment squadron USAAF na bojových operacích v Západní poušti proti Rommelovu Afrika korpsu v letech 1942 – 43, kdy tyto útvary s B-25 operovaly v sestavě 232. Bomber wingu pouštního letectva RAF. Proto nese i Mitchell 45-8811 smíšené americko-britské výsostné označení. V roce 1991 vystřídal „8811“ rychle majitele, nejprve World Jet Inc. ve Fort Lauderdale na Floridě a po pár měsících je u Flying Eagles Inc. ve Wilmingtonu, stát Delaware. Po celou tu dobu se účastnil řady leteckých show v USA.

Do Evropy se dostal v květnu 1992, péčí nového majitele F. Dewauxe a novou základnu nalezl ve francouzském Dijonu. U Lafayette Aviation proběhly další revize a úpravy a stroj mohli diváci vídat na leteckých akcích po západní Evropě. Od roku 2000 zůstal Mitchell uzemněn, avšak nalezl se zájemce, společnost Jet Alpine Fighter ze švýcarského Sionu, jejíž zásluhou mohl stroj, jako HB-RDE počátkem roku 2005, opět do vzduchu. Avšak finále se odehrálo čtyři roky poté, kdy jej získává již zmíněná SDPA z La Ferté-Alais.

B-25J (F-AZZU) společnosti SDPA, jak jej uvidíme 4. a 5. června v Pardubicích (Foto: SDPA)

Od roku 1996 jsme mohli na několika pardubických akcích spatřit B-25J, jako N320SQ holandského sdružení Duke of Brabant Air Force či N6121C společnosti Red Bull, letos je jím F-AZZU, tedy třetí exemplář ze čtyř B-25 provozovaných v Evropě, jež bude na AP2011 k vidění.

Posádku letounu bude tvořit dvojice "starých mazáků", zkušených letců z La Ferté, a to Bernard Vurpillot a Marc Mathis. Marc "Leon" Mathis na Pardubice rád vzpomíná, jelikož loňská Aviatická pouť byla poslední airshow, kde předvedl Focke-Wulf 190 C. Jacquarda předtím, než s ním, v důsledku technické závady, nouzově přistál na moře poblíž Marseille ve Francii. Událost se svým průběhem velmi podobala situacím, které nastávaly ve válečných dobách, kdy letoun po utkání s nepřítelem utrpěl poškození v boji a, z důvodu malé výšky, nemohl pilot vyskočit padákem. V onen červnový den loňského roku byl Mathisovým "protivníkem" při cvičném simulovaném souboji P-51 Mustang pilotovaný George Perezem. Stejný stroj a stejný pilot letos doprovodí B-25 Mitchell do Pardubic.

P-51 Mustang "Nooky Booky" (vlevo), který doprovodí bombardovací B-25 Mitchell na Aviatickou pouť 2011. Za kniplem bude George Perez, který viděl Marc Mathise nouzově přistávat  na mořské hladině s Focke Wulfem 190 F-AZZJ a rádiem zalarmoval záchranné složky.

Na obrázku nahoře je onen Fw-190 vyfotografovaný při produkci na Aviatické pouti 2010, pár dní před nešťastnou událostí. Pilotem byl v obou případech Marc "Leon" Mathis. Foto: Neil Darby & Miloš Jenčík

Oba letouny, tedy P-51 a B-25, přiletí již ve středu 1. června a jejich piloti budou pravděpodobně hosty tiskové konference, kterou tradičně pořádá organizátor, Sdružení Aviatické pouti. Novináři tak budou mít jedinečnou příležitost vyzpovídat oba účastníky simulovaného souboje, a dozvědět se jak opustit potápějící se stíhačku po nouzovém přistání na moři jen s lehkými poraněními a neztratit pak chuť k dalšímu létání.


Focke Wulf 190 Marc Mathise během vyzvedávání z mořského dna po nouzovém přistání ze dne 16. června 2010. Foto: Willem Ravensbergen

Text: Zdeněk Hurt, Richard Santus
Foto: Archiv Z. Hurta

Převzato z https://aviatickapout.cz