letectví a foto
Do Pardubic přiletí i Hawker Hunter!
28.04.2013 21:14
Na zavádění produkce Hunterů do služby k RAF měly svůj důležitý podíl technické jednotky - Maintenance Units, kde letouny dostaly operační vybavení a absolvovaly přejímací zálety. Probíhaly zde i periodické revize a modifikace, po nichž bylo nutné vykonat rovněž zkušební let. Na této činnosti se podílelo i několik čs. exilových pilotů, z nichž vystupuje v souvislosti s letošní pardubickou akcí rodák z Čejče, Flight Lieutenant František Masařík MBE, AFC. Jako příslušník 5. MU v Kemble zalétal stovky Hunterů všech verzí, včetně variant taktického průzkumu a těch určených pro export. Tento zkušený válečný veterán, mj. nositel pěti Čs. válečných křížů, jež vykonal v RAF přes 400 bojových letů na Hurricanech a Spitfirech, byl po návratu do vlasti po únoru 1948, nucen své blízké opustit a uchýlit se tam, kde nebude pronásledován za to, že bojoval na Západě a byl zpětně přijat k RAF.
Hawker Hunter T.7 ze stavu Dutch Hawker Hunter Foundation v Leeuvardenu, který představí na letošní Aviatické pouti display pilot Patrick Tuit.
Převzato z https://aviatickapout.cz
Od poloviny padesátých let zastával Hawker Hunter novou kvalitativní roli proudové stíhačky protivzdušné obrany Velké Británie druhé generace, jako nástupce Glosterů Meteor F Mk.8. U RAF sloužil nejen na domácích základnách, ale i v Německu, na Kypru v Hong-Kongu i Keňi. Byl dodán letectvům řady států, účastnil se rovněž konfliktů poválečného světa. Tím byla např. ochrana vzdušné fáze výsadkové operace Musketeer v Suezu a zdaleka nejen to. Bojoval v barvách arabských zemí proti Izraeli (neúspěšně), v adenském protektorátu proti rudým a kmenovým povstalcům, také v holandské východní Indii (Indonésii), u Indů za konfliktu s Pákistánem nad Kašmírem, také však operoval v Zambii s rhodéskými znaky, ale i ve vleklé válce Irák-Irán. Zprvu mu byla přisouzena pouze role stíhací, avšak výkonnostně se osvědčil i jako bitevník. Poslední stroje opustily leteckou službu až v devadesátých letech.
Foto: Český rodák a válečný veterán František Masařík v Kemble testoval po revizi i první sériově vyrobený Hawker Hunter F Mk.1 WT555. (Hawker Aircraft Ltd.)
Hawker Hunter vzešel zárodkem roku 1948 z dílny šéfkonstruktéra firmy, Sydneye Camma, jehož dvouplošné Harty, Audaxy, slavné válečné typy – Hurricane, Typhoon a Tempest – určovaly až po kolmo startující Harrier tep leteckých designérů po desetiletí. Letoun se rozvíjel postupnou cestou na podkladě prototypového stroje Hawker P.1067, představeného veřejnosti ve Farnborough v červenci 1951. První sériový letoun Hunter F Mk.1 (WT555) s motorem Armstrong Siddeley Sapphire vzlétl v květnu 1953. Již v říjnu t.r. následovala verze F Mk.2, poháněná proudovou jednotkou Rolls-Royce Avon.
Zatímco tyto dva typy představovaly záchytné stíhačky se základním doletem, potom Hunter F Mk.4 z října 1954, měl větší kapacitu nádrží a pod křídlem se objevily závěsy pro různé druhy výzbroje, která sekundovala standardní mohutné hlavňové - čtyřem kanónům Aden ráže 30 mm. Totožný Hunter F Mk.5 poháněl již zmíněný motor Sapphire. Nejrozšířenější verzí v počtu 383 dodaných kusů, se stal Hunter F Mk.6 (pro export jako F.56), vybavený výkonnějším Avonem 203, jehož zálet proběhl v březnu 1955. Maximální rychlost u Hunteru činila 1 145 km/h a operační dostup 15 500 m. Se čtyřmi přídavnými nádržemi pod křídlem dolétl na vzdálenost 2 950 km. Tyto stroje se staly v druhé polovině padesátých let standardním stíhacím strojem Fighter Command, 2nd TAF v Německu i na základnách v zámoří. Úlohu Hunterů u protivzdušné obrany, převzaly roku 1962 dvoumachové E. E. Lightningy. Poslední v typové řadě se ocitl bitevní Hunter FGA.9 (exportní F.59). Nešlo vlastně o výrobu jako takovou. Tropikalizované Huntery byly upravené stroje F.6 s Avonem 207 s instalací pouzdra brzdícího padáku na zádi, nesoucí velkokapacitní přídavné nádrže po 1 035 litrech a zvýšený počet závěsných bodů pro útočnou výzbroj pod křídlem.
Flight Lieutenant František Masařík v kokpitu exportního Hunteru F.56 roku 1956. (F. Masařík)
Na zavádění produkce Hunterů do služby k RAF měly svůj důležitý podíl technické jednotky - Maintenance Units, kde letouny dostaly operační vybavení a absolvovaly přejímací zálety. Probíhaly zde i periodické revize a modifikace, po nichž bylo nutné vykonat rovněž zkušební let. Na této činnosti se podílelo i několik čs. exilových pilotů, z nichž vystupuje v souvislosti s letošní pardubickou akcí rodák z Čejče, Flight Lieutenant František Masařík MBE, AFC. Jako příslušník 5. MU v Kemble zalétal stovky Hunterů všech verzí, včetně variant taktického průzkumu a těch určených pro export. Tento zkušený válečný veterán, mj. nositel pěti Čs. válečných křížů, jež vykonal v RAF přes 400 bojových letů na Hurricanech a Spitfirech, byl po návratu do vlasti po únoru 1948, nucen své blízké opustit a uchýlit se tam, kde nebude pronásledován za to, že bojoval na Západě a byl zpětně přijat k RAF.
Zmiňuji se o něm nikoliv bezdůvodně. Roku 1958, totiž, Masařík uskutečnil zálet Hunteru F Mk.4 XF357 po návratu stroje z Německého Bruggenu, kdy skončil u rozpuštěné 130. squadrony, u níž nosil písmeno „T“. Po revizi v Kemble následoval přesun k firmě Hawker v Blackpoolu a přestavba letounu na novou podobu. Od roku 1957 se rozběhla výroba (ve čtyřech případech konverze) dvoumístné verze Hunteru T Mk.7 se sedadly vedle sebe. K pohonu sloužil R-R Avon 122. Tyto letouny začaly nahrazovat původní Meteory T Mk. 7. Každá jednotka Hunterů měla minimálně jeden dvoumístný stroj, zejména pro přístrojové přezkoušení. Stroje T Mk.8C se záchytným hákem, jímž se stal i „357“, byly v květnu 1959 dodány Royal Navy na základnu Lossiemouth. Ve cvičné službě u letecké složky britského námořnictva vytrval letoun až do roku 1994.
Hawker Hunter T.7 ze stavu Dutch Hawker Hunter Foundation v Leeuvardenu, který představí na letošní Aviatické pouti display pilot Patrick Tuit.
V Británii je poté získán společností Jet Heritage, od níž je odkoupen Old Flying Machine Company v Duxfordu, pro níž uskutečnila kompletní revizi stroje The Classic Jet Aircraft Company. Na ostrovech se stal posledním provozovatelem zmíněného Hunteru se značkou G-BWGL podnik Elvington Events. Počátkem roku 2007 se uskutečnil přesun k novému majiteli za Kanál, do Nizozemska k Dutch Hawker Hunter Foundation v Leeuvardenu. Holanďané pro získání cvičné verze měli své důvody a to historické. Holandské letectvo si objednalo 10 strojů T.7, které nesly označení N-311 až 320. Program záletů strojů této zahraniční zakázky byl u 5. MU zadán právě F/Lt. Masaříkovi, který svoji práci realizoval ve dnech 18. 2. – 3. 4. 1959. Až na N-317 vyzkoušel prakticky celou dodávku.
Dosud nikdo netušil, že tím, kdo Holanďanům stroje před předáním otestoval, byl pilot českého – potažmo moravského původu. Nicméně, vraťme se k Hunteru ve dvoumístném provedení, jež je sice provozován v zemi, kde verze sloužila, avšak nepochází z tehdejšího letadlového parku. Představitelé DHHF tuto disproporci zařídili chytře. Oslovili patřičný odbor holandských vzdušných sil o možnost označit svůj letoun o jednotku v označení navíc, na typu nikdy nepoužitou, tedy N-321. A povolení získali.