letectví a foto
Aviatická pouť hlásí přílet Avengeru!
02.05.2012 19:23
Záběr Avengeru F-AZJA v barvách britského Fleet Air Arm ve zbarvení z června 1944 na Aviatické pouti 1999
Rozpětí: 16,55 m
Převzato z https://aviatickapout.cz
Dalším skvostným strojem, který se na Aviatické pouti 2012 objeví v ději nazvaném TORA! TORA! TORA! z Tichomoří roku 1941, bude torpédový, námořní bombardér Grumman Avenger. Z La Ferté Alais s ním přiletí již v neděli 27. dubna 2012 Charles Trachsel a v dymanické ukázce jej předvedou Laurent Calame a Daniel Koblet, kterého si stálí návštevníci jistě pamatují z loňska, kdy v Pardubicích bravurně piotoval svůj Morane-Saulnier Ms.406.
Avenger HB-RDG v aktuálním poválečném zbarvení francouzského námořnictva. Na Aviatickou pouť přiletí už ve svém staronovém "americkém kabátě" z válečného Pacifiku.
Není žádným tajemstvím, že Avenger jsme již na pardubickém letišti přivítali v roce 1999. Šlo o jeden ze dvou dlouhodobě v Evropě provozovaných exemplářů, a to stroj z majetku Didiera Chable (F-AZJA) z francouzského Melunu. Letos přilétá ten druhý, který jako TBM-3R obdrželo US Navy 17. 5. 1945 pod číslem 45-3319. Po uskladnění byl letoun odkoupen do civilního sektoru a v USA jej v letech 1958 – 1981 provozovaly tři subjekty ve státech Nevada a Kalifornie pod značkou N3966A. Poté se ocitá ve Velké Británii, kde vykoná první zálet v lednu 1989 pod imatrikulací G-BTDP. Nový vlastník, Anthony Haig-Thomas, hangároval Avenger v North Wealdu na severu Londýna do roku 1994, až se dostal o tři roky později k novému vlastníkovi Charlesi Trachselovi ve Švýcasku, ktrerý letoun provozuje na letišti Martin Calme, pod značkou HB-RDG, doposud. Ve skutečnosti není mnoho leteckých akcí v Evropě, které navštívily v jejich historii oba tyto stroje. Letošní AP a letiště Pardubice se tak zařadí do „klubu“ těch, které toho dosáhnou.
Záběr Avengeru F-AZJA v barvách britského Fleet Air Arm ve zbarvení z června 1944 na Aviatické pouti 1999
Přehledně si připomeňme, že tento, na pohled zavalitý palubní torpédový letoun, postavila firma Grumman podle objednávky zadané americkým námořnictvem, jako náhradu za zastarávající stroje TBD-1 Devastator. Zálet prototypu jednomotorového středoplošníku celokovové konstrukce pro tříčlennou osádku, se uskutečnil v srpnu 1941, tedy krátce před napadením americké flotily v Pearl Harbour. Program záletů probíhal bez zjevných potíží a proto firma zahájila souběžnou výrobu. V lednu 1942 začal totiž letouny produkovat rovněž koncern General Motors pod označením TBM-1, zatímco výrobky fy. Grumman nesly označení TBF-1. K vlastní obraně sloužil pilotovi jeden pevný kulomet ráže 7,7 mm, za kabinou byla otočná střelecká věž, kde střelec ovládal kulomet o kalibru 12,7 mm. Pro obranu vespod sloužilo vykrojené stanoviště s dalším malorážovým kulometem. Pumovnice Avengeru pojmula letecké torpédo o hmotnosti 910 kg či odpovídající náklad pum.
Lehce nezdařené přistání TBF-1 torpédové letky VT-3, na palubě letadlové lodi USS Enterprise roku 1942, při cestě k Šalamounovým ostrovům, kde americké námořnictvo a jeho letecké síly efektivně osvědčily své odhodlání porazit fanatické Japonce. (US Navy)
První bojové nasazení těchto strojů proběhlo během června 1942 při bitvě letadlových lodí u ostrova Midway. Z šesti letounů letky VT-8 , startujících z letadlové lodě USS Hornet, se z akce vrátil jediný, těžce poškozený. Nehledě na to se uvedený typ stal, ve své kategorii, záhy nejpoužívanějším u US Navy, zejména při útocích na hladinová plavidla a ponorky Japonců.
V letech 1943 – 44 probíhaly dodávky 395 letounů Avenger Mk.I – III pro letecké síly britského námořnictva (Fleet Air Arm), kde nesly původní pojmenování Tarpon. Letectvo Nového Zélandu (RNZAF) obdrželo z britské dodávky 32 letounů. Avengery se podílely na námořních operacích v Pacifiku až do konce války a podle potřeby procházely též úpravami pro širší bojové použití. Verzí TBM-1C se zvýšila palebná síla instalací dvou půlpalcových kulometů v křídle, TBF-1C a 1E byly vybaveny protilodním radiolokátorem a další modifikace nesla v pumovnici výkonný reflektor k osvětlování ponorek za noci na hladině. V roce 1944 s objevil TBM-3 s výkonnějším motorem Wright R-2600-20 o 1900 k. Výzbroj se rozšířila o další pumy a neřízené rakety nesené pod křídlem.
TBM-3 Avenger námořní letky VMTB-242 v březnu 1945 na dobytém ostrově Iwodžima připraven na vzlet k protiponorkové hlídce. (US Navy)
Ještě dlouho po skončení 2. světové války se Avengery používaly v americkém, kanadském, francouzském nizozemském a britském námořním letectvu. Menší počet se objevil i v letectvu japonském. V USA i Kanadě se osvědčily v civilní službě, též jako vodní bombardéry při hašení lesních požárů.