letectví a foto
AP se zúčastní jiný Hurricane
21.04.2011 18:26
Foto dole: Základna Debden, červenec 1940. Skutečný Hurricane Mk.I P3878 (YB-W) na jehož ocasních plochách sedí P/O Harold A. C. Bird-Wilson. (C. Bowyer)
Pokud se týká Bird-Wilsona, známého v RAF pod přezdívkou „Birdy“, tak ten po vyléčení odešel učit stíhací taktiku do Sutton Bridge k 56. OTU, kudy procházeli stíhacími kursy na Hurricanech i čs. piloti, které též školil. Od března 1941 začal operačně létat na Spitfirech a v listopadu 1942 dosáhl postu velitele 66. Sqdn. Spitfirů VB/VC. Po půl roce je mu svěřeno velení vyššího stíhacího útvaru, konkrétně 122. airfieldu (později wingu). Po návratu z velitelského a štábního kursu ve Fort Leavenworth v Kansasu do Británie, pokračoval od invaze v červnu 1944 ve velení wingů stíhací obrany V. Británie (ADGB). Počátkem července 1944 byl čs. stíhací wing stažen od 2. taktické let. armády RAF a převeden právě k ADGB. Počátkem října je 312. čs. stíhací squadrona přesunuta na základnu Bradwell Bay v Essexu a doplňuje dočasně stav zdejšího wingu, tvořeného 64. a 126. Sqdn. se Spitfiry Mk.IX. Velitel „třistadvanáctky“ S/Ldr. Jaroslav Hlaďo a jeho piloti tak po dva měsíce kooperují s „wingleaderem“ v Bradwellu, Bird-Wilsonem mj. při dálkových doprovodech bombardérů RAF nad cíle v Nizozemí a Německu. „Birdy“ letí s Čechy v čele formace také 16. října odpoledne, přičemž se hlídkuje nad třemi torpédoborci, zajišťujícími návrat krále Jiřího VI po návštěvě jeho vojsk ve Francii. Společné bojové úsilí nebylo zapomenuto. V době přesunu tří čs. squadron do Manstonu v únoru 1945 je W/Cdr. Bird-Wilsonovi udělena čs. medaile Za zásluhy I. stupně. Další a nikoliv poslední bod spojitosti ve vztahu „Birdy“ a Čechoslováci je možný hledat v poválečné ČSR.
To, že nyní létá Hurricane LF363 ve zbarvení 17. squadrony, u níž v bitvě o Británii bojovali také čs. piloti a v označení používaném předním britským stíhačem 2. světové války, který měl též v několika ohledech své dočinění s letci naší země, jen podtrhuje opodstatněnou účast stroje na 21. Aviatické pouti. Na závěr připomeňme, že současná 17. Sqdn. sdílící základnu RAF Coningsby s BBMF, má ve výzbroji nejmodernější stíhačky Typhoon.
Text: Zdeněk Hurt
Poslední zprávy z historické letky RAF (BBMF) nám potvrdily předpokládanou změnu účasti původně ohlášené stíhačky Hawker Hurricane Mk.IIC PZ865 v barvách K. Kuttelwaschera na letošní AP. Z technických důvodů tento konkrétní letoun nelze zabezpečit, neboť prochází dlouhodobou údržbou. Do Pardubic se tedy vypraví druhý provozovaný stroj BBMF, exemplář stejné verze, tedy LF363. Zmíněný fakt nicméně nesnižuje vysokou úroveň prezentace typu na AP 2011. Aktuální zbarvení tohoto Hurricanu, má svým způsobem rovněž české napojení a jeho přítomnost zaujme jistě diváky i tak.
Hurricane LF363 v celostříbrném zbarvení, jak byl v Biggin Hillu roku 1957 předán, coby první letoun k Historic Aircraft flightu. (J. J. Halley)
Hurricane IIC LF363 byl u výrobce poprvé zalétnut 1. 1. 1944 a až do září 1991, kdy shořel po nouzovém přistání, byl nejdéle permanentně provozovaným Hurricanem vůbec. (Po rekonstrukci z vraku u firmy Historic Flying Ltd. je od roku 1998 opět plně letuschopný). Z leteckého skladu u 5. Maintenance Unit v Aston Downu je v březnu 1944 odeslán do Woodvale na západním pobřeží k 63. squadroně, konající taktický ozbrojený průzkum nepř. plavidel. V dubnu 1944 přešla 309(polská) squadrona od Velitelství pro spolupráci s armádou pod stíhací velitelství RAF a do výzbroje dostala Hurricany IIC. Je sem přemístěn i LF363, který je okódován jako WC-F a na motoru se mu objeví miniatura polského výsostného znaku. Ze skotského Dremu hlídkují polské kanónové Hurricany u severu východního pobřeží proti průnikům německých letounů a zabezpečují týl spojeneckých sil, před počátkem invaze na kontinent. Po ukončení služby v prvním sledu u 26. taktické Sqdn. se letoun přesouvá do výcviku a tak do června 1945 slouží u 41. Operational Training Unit v Chiboltonu a 62. OTU v Oustonu. Konec války urychlil likvidaci Hurricanů i ve výcviku. Zatímco takřka všechny skončily na šrotištích, LF363 překvapivě pokračoval pro účely kondičního létání v rámci provozních letek základen RAF, jakými byly stanice Middle Wallop, Northolt, Thorney Island, Odiham, Waterbeach, Andover a nakonec Biggin Hill. Během tohoto zařazení využili stroj též filmaři. Nejprve účinkoval ve filmu „Angels One Five“ z roku 1952 a roku 1956 v životopisném díle o leteckém esu Douglasu R. S. Baderovi „Reach for the Sky“.
Po převedení k historické letce RAF se změnil stříbrný povrch stroje do šedo-zelené kamufláže v podobě, v níž opustil výrobní závod a od konce šedesátých let létal v barvách 242. squadrony, konkrétně jejího velitele S/Ldr. Douglase Badera, který, jako velitel duxfordského wingu, vodil v hektických měsících bitvy o Británii v jeho sestavě do bojů rovněž 310. čs. squadronu.
V roce 1981 nesl stroj u BBMF marking velitele 242. squadrony S/Ldr. Douglase Badera.
Další z mnoha barevných úprav, kterou stroj prošel v průběhu posledních desetiletí, stojí snad za znínku rok 2004, kdy byl LF363 vyveden v barevném provedení stroje 56. squadrony P3612 (US-C), s nímž v červenci a srpnu 1940 vzlétal k boji ze základen North Weald a Rochford P/O Maurice Mounsdon. Dne 25. července s ním zlikvidoval jeden z Ju 87 útočících na lodní konvoj. Poté co byl v srpnu původní US-C poškozen v boji s Dorniery, je odsunut do opravy a v říjnu t.r. přidělen k 312. čs. squadroně, kde létal jako DU-N až do 22. 2. 1941, kdy s ním v Penrhosu havaroval při startu Sgt. František Krůťa. Pro letovou sezónu 2006 byl LF363 zbarven jako Hurricane Mk.I P3878 (YB-W) od 17. squadrony, tedy podoby, jak jej známe dnes. Zbarvení bylo aplikováno podle dochovaných dobových snímků původního stroje z července až září 1940, kdy na něm létal Flying Officer Harold A.C. Bird-Wilson. Ten vstoupil do RAF roku 1937 a po výcviku zahájil službu u 17. Sqdn. na dvouplošnících Gloster Gauntlet. Krátce na to havaroval a utrpěl poranění obličeje. Prodělal čtyři operace péčí známého rekonstrukčního chirurga A. McIndoea, který za války léčil i čs. těžce popálené letce. Po návratu k jednotce bojoval Bird-Wilson na Hurricanech ve francouzské kampani a s 17. Sqdn. pokračoval v bitvě o Británii. Do 15. září 1940 měl na kontě 2 zničené nepřátele, 4 v podílu a další 2 zničené pravděpodobně, za což získává Záslužný let. kříž DFC. Přichází však 24. září a hlídka u jižního pobřeží, kdy je se svým Hurricanem YB-W, na němž předtím vybojoval několik vítězství, sám sestřelen německým stíhacím esem Adolfem Gallandem, který tímto završil svůj 40 sestřel. Bird-Wilsonovi se podařilo i přes popálení vyskočit padákem a z vod Kanálu jej zachránil vlastní torpédový člun…
Toto se odehrálo den předtím, než k jednotce nastoupili tři čs. piloti P/O František Fajtl, P/O František Kordula a Sgt. Václav Jícha, přesunuti do Debdenu od 1. Sqdn. z Witteringu, kde panoval přebytek pilotů, zejména českých. Skvěle si během „bitvy“ vedl u 17. squadrony P/O Fajtl, který 2. 10. 1940 sestřelil s P/O Blatchfordem Dornier 17, došlo mu palivo a s Hurricanem YB-X přistál nouzově na podvozek nedaleko Pulhamu. Následoval 24. říjen, kdy Fajtl v roji se Sgt. Hoggem a F/O Czerninem sestřelil u St. Neots Do 215, pilotujíc Hurricane YB-J. Další výrazný úspěch zaznamenal P/O Kordula 17. 11. 1940 v prostoru Ipswiche polovičním podílem na sestřelení Messerschmittu 110 a další zničil pravděpodobně. Do května 1941 sloužilo u 17. Sqdn. celkem šest čs. pilotů, kteří odtud většinou odešli posílit stavy, krátce předtím založené 313. čs. stíhací squadrony.
Čs. piloti, příslušníci 17. squadrony, před Hurricanem Mk.I na jaře 1941 ve skotském Castletownu. Zleva Sgt. Václav Jícha, P/O Karel Vykoukal a P/O František Fajtl. (F. Fajtl).
Foto dole: Základna Debden, červenec 1940. Skutečný Hurricane Mk.I P3878 (YB-W) na jehož ocasních plochách sedí P/O Harold A. C. Bird-Wilson. (C. Bowyer)
Pokud se týká Bird-Wilsona, známého v RAF pod přezdívkou „Birdy“, tak ten po vyléčení odešel učit stíhací taktiku do Sutton Bridge k 56. OTU, kudy procházeli stíhacími kursy na Hurricanech i čs. piloti, které též školil. Od března 1941 začal operačně létat na Spitfirech a v listopadu 1942 dosáhl postu velitele 66. Sqdn. Spitfirů VB/VC. Po půl roce je mu svěřeno velení vyššího stíhacího útvaru, konkrétně 122. airfieldu (později wingu). Po návratu z velitelského a štábního kursu ve Fort Leavenworth v Kansasu do Británie, pokračoval od invaze v červnu 1944 ve velení wingů stíhací obrany V. Británie (ADGB). Počátkem července 1944 byl čs. stíhací wing stažen od 2. taktické let. armády RAF a převeden právě k ADGB. Počátkem října je 312. čs. stíhací squadrona přesunuta na základnu Bradwell Bay v Essexu a doplňuje dočasně stav zdejšího wingu, tvořeného 64. a 126. Sqdn. se Spitfiry Mk.IX. Velitel „třistadvanáctky“ S/Ldr. Jaroslav Hlaďo a jeho piloti tak po dva měsíce kooperují s „wingleaderem“ v Bradwellu, Bird-Wilsonem mj. při dálkových doprovodech bombardérů RAF nad cíle v Nizozemí a Německu. „Birdy“ letí s Čechy v čele formace také 16. října odpoledne, přičemž se hlídkuje nad třemi torpédoborci, zajišťujícími návrat krále Jiřího VI po návštěvě jeho vojsk ve Francii. Společné bojové úsilí nebylo zapomenuto. V době přesunu tří čs. squadron do Manstonu v únoru 1945 je W/Cdr. Bird-Wilsonovi udělena čs. medaile Za zásluhy I. stupně. Další a nikoliv poslední bod spojitosti ve vztahu „Birdy“ a Čechoslováci je možný hledat v poválečné ČSR.
Na II. mezinárodní letecký den, konaný 7. 9. 1947 na letišti Praha-Ruzyně, vyslalo RAF proudové stíhačky DH Vampire, Gloster Meteor a dopravní Avro York. Tou dobou je W/Cdr. Bird-Wilson velícím squadrony vývoje stíhací taktiky u výzkumného stíhacího střediska (CFE) ve West Raynhamu. V Praze předvedl nejen letové vlastnosti Vampiru, ale hovořil i s dalšími vystupujícími piloty, mezi nimiž se nacházelo nemálo jeho spolubojovníků od 312. squadrony, kteří se k němu hlásili a tak došlo k radostným setkáním a společnému vzpomínání. Cesty bývalých spojenců se po roce 1948 rozdělily násilnou změnou poměrů v ČSR. „Birdy“ pokračoval v úspěšné kariéře u RAF, odkud šel do výslužby jako Air Vice Marshal roku 1974, ověnčen za dlouhou službu řadou vysokých dekorací. Zesnul v prosinci 2000 v 81 letech.
Wing Commander Bird-Wilson na pražské Ruzyni 7. září 1947 před DH Vampirem.
To, že nyní létá Hurricane LF363 ve zbarvení 17. squadrony, u níž v bitvě o Británii bojovali také čs. piloti a v označení používaném předním britským stíhačem 2. světové války, který měl též v několika ohledech své dočinění s letci naší země, jen podtrhuje opodstatněnou účast stroje na 21. Aviatické pouti. Na závěr připomeňme, že současná 17. Sqdn. sdílící základnu RAF Coningsby s BBMF, má ve výzbroji nejmodernější stíhačky Typhoon.
Hurricane Mk.IIC LF363 (YB-W), v barvách 17. peruti, jak se objeví v letových i statických ukázkách na Aviatické pouti
Tento příspěvek navazuje na dříve uveřejnou zprávu o účasti Hurricanu na AP, čtěte zde.